I závodní auto má právo vypadat dobře
Vím, že spoustě lidí to přijde zbytečný. Vždyť je to „jen“ závodní auto. Má se odlehčovat, vyhazovat věci ven, ne je zkrášlovat. Jenže pak přijedeš na závody a vidíš auta za miliony… a interiér jak z vrakáče. Odkrytý plechy, rozřezaná palubka, kabely všude. A to je podle mě prostě škoda.
Závodní auto není jen nástroj. Je to místo, kde trávíš hodiny. Kde se soustředíš, kde jedeš na limit, kde řešíš stres i radost. A v takovém prostředí by ses měl cítit dobře. Ne sedět v odfláknutém plechovém skleníku, který působí, jako by byl slepený na poslední chvíli.
Přístrojovka jako oběť úprav
Přístrojová deska je často to poslední, co z původního interiéru zůstane. A přitom se do ní řeže, vrtá, brousí, montují se budíky, vypínače, držáky. Většinou to skončí tak, že hlavně „nějak drží“ – estetika jde stranou.
Jenže právě palubka má obrovský vliv na to, jak se v autě cítíš. Máš ji pořád před očima. Tak proč ji nenechat vypadat důstojně?
Proč flock dává smysl
Flock není jen o vzhledu. Jasně, zakryje řezy, spoje, nerovnosti a drobné chyby z montáže. Ale hlavně neodráží světlo. A to je v závodním autě zásadní věc.
Auto bez sluneční clony, helma na hlavě, nízké slunce – kdo to zažil, ví. Odlesk z palubky ti dokáže zničit koncentraci víc než slabý brzdy. Flock tenhle problém řeší. Prakticky. Funkčně. A k tomu ještě dobře vypadá.
Styl není sprosté slovo
Podle mě má i závodní auto právo na trochu stylu. Ne na pozlátko, ne na zbytečnosti. Ale na poctivě udělaný detaily. Věci, které dávají smysl a ukazují, že si s tím někdo dal práci.
A jo – vím, že to není jednoduchý. Ne všechno se povede napoprvé. I já jsem udělal chyby. Něco jsem zkazil, něco předělal, něco se učil metodou pokus–omyl. Ale čím víc se snažím dělat věci poctivě, tím víc vidím, že i drobná preciznost má cenu.
Nejde o to být nejlepší.
Jde o to snažit se být lepší než včera.